Na SOŠ proběhly v listopadu 2011 ve třetích a čtvrtých ročnících čtyři besedy nazvané Nezvratné osudy. Organizačně jsou propojeny s kampaní Nemyslíš – zaplatíš. Cílem je seznámit mladé lidi se situacemi, které je mohou potkat na silnicích. Žáci škol se setkávají přímo s účastníky osudových událostí, které jim většinou drasticky změnily život. Následující řádky jsou dílem studentky třetího ročníku ekonomického lycea Martiny Michalkové.

   Na konci listopadu jsem se dívala na změny rozvrhu a našla jsem dvouhodinovou besedu. Otráveně jsem zavřela webové stránky školy s tím, že to zas bude nějaká „opravdu zábavná akce“.

   Druhý den dopoledne nás čekalo setkání se třemi ženami a jedním mužem. Ve velkém ruchu jsme se usadili v učebně a trochu se utišili. Když nám jedna z žen začala vysvětlovat, čeho se beseda bude týkat a jak by si představovala organizaci třídy, nebylo ji téměř vůbec slyšet. Neodradilo ji to a začala číst příběhy ostatních tří lidí, kteří s námi byli v učebně. Vše utichlo a v nastalém tichu jsme si vyslechli příběhy Katky, Zuzany a Pavla. Když žena dočetla, mírně se usmála a řekla: „Už tu není tak veselo, jako na začátku.“ A bylo proč! Ty tři příběhy byly neuvěřitelně smutné a bolestivé a nikomu z nás v tu chvíli nebylo do smíchu.

   Rozdělili jsme se do tří skupin, abychom si mohli vyslechnout vyprávění přímo od lidí, kteří příběhy prožili. K naší skupině přišla jako první sympatická žena, která se představila jako Zuzana. K osudové události došlo, když jí bylo 18 let. Nastoupila do autobusu plného lidí, a tak zůstala stát. Autobus se rozjel a po několika okamžicích z vedlejší silnice vyjelo auto, které nedalo autobusu přednost. Zuzana upadla, na ní ještě několik lidí a poranila si koleno. Zranění bylo tak vážné, že má doživotní problémy a musela se vzdát svého snu o kariéře baletky. Po odvyprávění prvního příběhu k nám přišla Katka. Když začala vyprávět o tom, že jí před půl rokem zemřel čtrnáctiletý syn kvůli řidiči, který při řízení telefonoval, mrazilo mne v zádech. Katka vyprávěla s tolika emocemi, že některé spolužačky začaly plakat. Bylo to velmi silné a smutné. Velmi jsme obdivovali Katku za to, jak se dovedla s hrozným zážitkem vypořádat.

   Myslím, že většina lidí si v té chvíli stejně jako já uvědomovala, jak strašná musí být ztráta někoho milovaného. Celý zbytek dne pak byl velmi zvláštní, protože v každém z nás beseda něco zanechala. Je ale otázkou, na jak dlouho.

   Program, který je pro školy bezplatný, objednala výchovná poradkyně M. Šamanová a na SOŠ organizačně zajistil Vladimír Valach (koordinátor prevence rizikového chování). Akce byla pořádána v rámci minimálního preventivního programu GaSOŠ Rokycany. Na začátku roku 2012 akce proběhne i na gymnáziu.

Mgr. Vladimír Valach